„Až přejdou přes tu lávku jen
ty ovce, kde jim kyne stáj,
pak dopovím ti příběh ten.
Jsou pod skalou, teď vešly v háj
a pastýř hrá jim na šalmaj.“
Po chvilce za zástěry kraj
jsem tahal bábu neskojen,
a ona klidně: „Jen si hraj,
až přejdou!“
Teď přešel mládí zlatý máj
a starostí tu den co den –
jich plný den a plný sen.
Co platno? Kde jest onen ráj?
Tu myslím na tu starou báj:
Až přejdou!