Perníková chaloupka je skryta
v hloubi lesa, kde k ní není cest;
hnědý mech jí v střeše zlatem zkvítá,
v okně měsíc spí a zástup hvězd,
bílých holoubků roj tady lítá.
Jdeš a křoví za nohy tě chytá.
Tady byla, ptáš se, kde teď jest?
Propadla se, travou ještě kmitá
perníková chaloupka.
A tvá duše touhy nikdy sytá
vidí kol jen suchou lesní klest;
o chaloupce zní jen plachá zvěst,
u krbu když zima děti vítá...
Lidské štěstí, tys ta neodkrytá
perníková chaloupka!