V širém moři ztraceném
loďkou zmítal větrů chvat,
bez sucharů, bez kompasu,
námořníky trápil hlad.
V posled losem metali,
černým losem ve kruhu,
kdo má zabit a za oběd
sloužit hladu soudruhů.
Statného stih’ hocha los.
Ó jak plakal, naříkal!
O pomoc jak k matce Boží
v hoři svém se utíkal!
V tom tu s koše stožáru
Hallo! křik zněl, ruch a shon.
Vidím zemi. Holla! Hallo!
Přístav! To jest Lisabon!