Na jezeře jediný květ bílý,
leknínu květ opuštěn se chýlí,
jakby koketoval s temnou plochou,
ve které se březový háj třese,
staré Pomony je zdoben sochou,
která v klínu podkasaném nese
plody omšené a rozvětralé.
Slunce stoupá a žhne neustále,
a v tom lesku, v světla zářném moři
jakby Narciss nad zrcadlem nyvý
leknín roztoužený, čistý, snivý
v bílý plamen víc a více hoří...