Což mohu za to, že tě zbláznilo
mých rozpoutaných kštic úsměvné zlato?
Že číší sto se vnad všech prázdnilo,
což mohu za to?
Co z rozkoše tě trpce zranilo,
že lásky trofejím teď říkáš „Ztráto“?
Že čarnějších snů se ti nesnilo?
Když víno požitku se dopilo,
že na dně vidíš pelyněk a v bláto
že opálů se mléko změnilo,
což mohu za to?