Cos’ z dálky znělo? – Nech to zníti jen,
to není pro nás, znělo to jak žití,
a pro nás dnes jen platí hrobu sen,
nic netoužit víc a nic nemysliti.
To platí jiným, kdo tu mladí jdou,
na skráních růže, v srdcích štěstí zkazku,
my také hvězdu znali, plála tmou,
a kdysi v ní jsme pozdravili lásku.
Cos’ z dálky plálo? – Nech to pláti dál,
to není pro nás, plálo to jak žití,
a pro nás dnes je žal, hluboký žal,
že nemožno víc za tím světlem jíti.
To platí jiným, kdo tu silní jdou,
v své ruce pochodeň, jež do tmy hárá,
nech, lépe jest se zahaliti tmou,
to vše jest pro nás báj tak stará, stará!