Když v srdci všecko mrtvé jest,
ni luny svit, ni záře hvězd
tam nemá vjezd,
ach, k čemu potom žíti!
Když vše, co zráti chce a kvést,
jest hřbitovní jen kvítí!
Co lepší? Skončiti vše v ráz
a zdusit v srdci tajný hlas,
jenž zas a zas
tě nutí znovu žíti?
Či vplétat v sšedivělý vlas
jen hřbitovní si kvítí?
Já nevím. Žiju tupě dál.
Co radost mi a co je žal?
Já chtěl, já plál
za každou cenu žíti.
Teď v posled rád jsem s díkem vzal
hrst hřbitovního kvítí!