To víš i Ty, jenž k básníkově dceři
jsi přilnul láskou, jaké rovno není,
jenž v básníka dovedeš políbení
těch vdechnout sílu, kteří v lásku věří.
Nuž, vezmi ji a v svět, jenž kol se šeří,
jí zachovej vždy čisté světlo denní,
neb věř, nad lásku větší moci není
a větší není slast nad políbení.
Vás krása spojila. Kéž ruce vaše
dál vede žitím v nedostihlé záři,
vám denně nechá svoje růže kvésti;
pak ať si kolem prchá život plaše,
vám neublíží nemoc ani stáří,
a k vám se samo celé skloní štěstí.