Máj usmál se a celá země jásá.
Jen hnula kšticí, země v ráj se mění
a je to jedno moře políbení,
kam pohnula se jen, ta zlatovlasá.
Mé dítě, již v tvář políbila krása,
jíž krásu tvoří každé okamžení,
co říci Tobě dnes, věř, slova není,
duch nejhlubší jen chudé kvítí střásá.
Zde v tichou modlitbu se všechno mění;
jak posud sbírej všude samé květy,
jen lásku dávej, majíc lásku sama;
Nad lásku, poznáš, větší slasti není,
a uzříš nakonec, že smutné drama,
jímž život byl, nevyzní bez odvety.