Poslední akcenty, kadence
pomalu splývají zvolna,
samy se splítají do věnce,
nota jich tiše jest bolná.
Není to sžíravý smutek víc,
je to jen resignace,
je to jen poklidně mužná líc,
přehled jen hotové práce.
Nanejvýš hluboký vzdech to jest,
jiné, co lepší být mělo,
celkem to v tváři věčných hvězd
poctivé, zbrázděné čelo.
Poslední akcenty, kadence!
Tklivého cos v nich se loučí,
vyznívá, doznívá přetence,
jiskry jak v hasnoucí louči.
To snad se v ohni bolesti mé
taví mé Psychy křídla,
by splynula v poklid, jejž tušíme,
kams do věčnosti zřídla!