Tam přijela, kde místo určené na mýti v středu habrů, jilm a buků; své věrné zvíře přivázala k suku a patřila do dálky zamžené.
Juž listí stromů silně prořídlo, to žluté krylo zem, to rudé krví, pár bříz u cesty oko zahlídlo, jak vzdušné chvěly se a lupínky
kol pažit pokrývaly; zde jim prvý čas lásky vyzněl. – Sladké vzpomínky! Jak ticho tady skoro příšerné! Kde hovor, smích, kde ekypáží řada?
Teď v jeseni jen k stínu stín se skládá... I naslouchá... v tom oře důvěrné zní známé zařehtání z aleje. Ó kterak loví nedočkavým uchem,
co z dálky větru van sem zavěje! to jistě jeho černý hřebec jest! I opíjí se v listí kroků ruchem, a zdá se jí, že vše kol vidí kvést.
Jí zlatem plane listí kolkolem. Juž u ní jest a bičíkem jí kyne, zří, cigarety dým se listím vine, juž seskočil a sladkým hlaholem
zní vzduch syt listů svadlých lahodou. I hovoří, on její zvíře časem na šíji poklepá, jak náhodou o její ručku při tom zavadí,
tak útlou v těsné rukavici, žasem ta chví se jako větrem kapradí. Jak v hovoru svém celou duši má! Teď oře vedle sebe ve cval pustí
bezlistou alejí, ó jak to šustí, a divně jak to srdce dojímá! Mha z dáli stoupá z vlhkých rosou niv, v ní městských věží juž se chvějí rysy.
Tak stejné vše a jiné přec než dřív, řeč vázne jim aneb se mění v šept, jen praskot snětí v hovor jich se mísí a listím utlumený ořů dept.
Teď z řeči jejich vyloučen jest smích, jak vážné vše, o čem dnes rozprávějí; ne o dostihách, malé nožce její, však o starostech, pracech domácích;
co bude a jak budou v zimě žít, jak prchá s každým rokem žití celé, jak nenajdem, jejž hledali jsme, klid, leč v srdci, které pro nás buší jen;
jak pěkné jsou ty dlouhé chvíle stmělé při záři krbu, když je krátný den. Ve tísni větví pouze jedenkrát jak bleskem stihly se dnes jejich rety
a jedou dál – mdlé jejich silhouetty se tratí v mlze – celý park jde spat. Jak potopa šer všecko halí kol, jak přeludy jsou stromy obrovité,
kmen zadumán a trávy chví se stvol a listí jen se snáší v němou tiš a mnohé hnízdo v lupení dřív skryté jak výčitku čnít prázdné uvidíš.
Cookies on Poetry Cove