Dost, věř, jsem žil, bych mohl rozeznat,
co platí tento shon a tento chvat
po jakéms, dálném cíli;
ó jak se člověk mýlí;
a čím chtěl býti a čím mohl vzplát –
však neměl síly!
Dost, věř, jsem žil, bych mohl vyzvědět,
kam tíhne myšlenka i vůle vzlet.
Ty sny tak luzné byly!
– Ó jak se člověk mýlí!
Lhal sladký úsměv – lhal plný též ret –
já neměl síly!
Dost, věř, jsem žil, bych naposledy znal,
co ztratil jsem a co jsem oplakal,
jak dnes jsem vzdálen cíli –
Ó jak se člověk mýlí!
Vím jedno, s bohy já jsem v závod hrál –
však neměl síly!