Jak šťastný ten, kdo říci v posled může:
Mne zavolala svatá, krásná paní!
Kdo nejkrásnější sny a city schrání,
jen pro ni, hocha touhu, pýchu muže.
Jak Ty k své Bici k ní se vine úže,
v ní vidí cíl a všecko požehnání,
jak s otevřenou stojí nad ním dlaní,
zkad edenské dští na cestu mu růže.
V tom jedině smím v závod s Tebou jíti,
ó mistře úsměvu a mistře hněvu;
mně posud Bice dětských snů mých svítí,
a žehná mi do bouří tmy a řevu
a konejší mi každé vlnobití, –
žel, nemá dík Tvých nesmrtelných zpěvů.