Pod hradem feudálním cesta spěje,
mříž parku v pravo, v levo, ze všech stran;
jdu silnicí, jež pro dav, přemýšleje
o zlu a dobru v světě. Kráčím kolem bran,
s nichž v kaskádách se svěží břečtan směje.
V tom v keři výskne si a vzletí pták,
za letem jeho obracím výš čelo,
tu mezi mříží v parku stihne zrak
zející namířené dělo.
Za ptákem hledím výš.
Hle, tu se zvedá dál pár kroků v trávě kříž,
zkad Slitovník své ruce rozbodené
ku trpícímu lidstvu natahuje...
Mou hlavou sporu vichřice se žene,
k dělu i kříži zřím
a přemýšlím,
že pán, když v kočáře se z brány vyřítí,
v své duši necítí,
jak Boha lásky dělo poličkuje...