Dost být by mělo, trpět při porodu,
však trpět žitím dál v bolestech dětí,
jde nad síly, to mužně vydržeti,
ždá sílu v duši, souzvuk, se vším shodu.
Což teprv dospět k stáří ve průvodu
všech možných běd a trudů ve zápětí,
a vidět mříti ty, jež ve objetí
kdys život vítal jak strom plný plodů!
Tímž okem, které do kolébky zřelo,
zřít v propast hrobu, která všecko zdáví,
jak dal to osud bez fráse a posy,
tímž citem líbat mrtvých dětí čelo
a neskácet se, heroism jest pravý
jak bolest Nioby a Dolorosy.