Ten starý mistr jak na zlaté půdě,
ó Doloroso, zvěčnil bolest tvoji!
Vždy před mým zrakem Člověčenstvo stojí
v plen dáno Bídě, Zoufalství a Nudě;
v svém Skepticismu připoutáno k hrudě,
v své Mdlobě s Briarei Viny v boji,
v své Touze na cestě ku míru zdroji,
jež krví horkou znamenána rudě.
Však horší musím osudy tvé zváti,
neb Dolorosa aspoň zřela syna,
byť mrtvého, jak pozvedla tvář k nebi.
Tvůj ideal však nedostižný tratí
se v mlhách, darmo k němu zrak se vzpíná,
a zříš-li něco – zříš své vlastní hřeby.