Jen stará vrba nad námi
se jako přítel sklání,
a kolem klid – jen v prsou mých
to srdce v divém plání.
Chceš-li ten mocný plamen znát,
sem k boku mému sedni
a pozoruj, jak slunce plá,
čím dále ku poledni.
Jak modré nebe šíří se,
v slunci se lesknou skály –
či zaplálo to oko Tvé
a rty se pousmály?