Když celý život nad písní jsem ztrávil,
mně přítel řek’: „Nu dobře jsi se bavil,
ne bohatství, však tvou je přece sláva!“
Ó velká těcha! Díky, milý pane.
Tak raněnému též se v boji stane,
má slávu, co krev zvolna vykapává.
I pomník pozděj’ postaví mu třeba.
Co platno, dětem když nedají chleba,
jej hnali v boj a řekli: Tvá je sláva!
Jak lev on bil se, jeden z druhů pravil:
„Co, v celku se přec při tom dobře bavil“
a krev tak líně, volně vykapává...