Jest jedna sféra duchův. – Úroveň
bych zval ji silných, za tou všichni sobě
jsou rovni, stejná skutků jejich žeň,
ti pouze nepodlehnou vlastní mdlobě,
ni bouři poměrů ni času zlobě.
Ti pod ní hleďtež k nim a pochopí-li
ten rozdíl, z poznání mít budou síly,
nést menší úděl svůj, se jemu těšit.
Tak mohou oba dva taj krásy řešit,
ti jedni velkou, neúnavnou prací,
ti druzí sdílnou, žhoucí kontemplací
a možná dost, že jednou se to zdaří,
kdy egoismu maska spadne s tváří,
že oba setkají se v snaze stejné.
Kam padne Krása, vše jest čarodějné!