Ó nemysli, čas prchající
že blaho tvoje zachvátí,
ty poklid v srdci, úsměv v líci
se nad hroby uč doufati!
Ten nikdy mnoho nevykoná,
kdo jen své slzy počítá;
ty v činech svých buď růže vonná,
jež vůni svou všem poskýtá.
Viz přírodu! Ta věčně žije,
jen srdce sobců kamení,
nám v žíly z její hrudi lije
se krása, síla, nadšení.
Nám volnosti zvěst není bájí,
nám pravda nespí v domněnkách,
vždyť bůh, který žil dříve v ráji,
teď trůní v našich myšlénkách.