Jsou dnové jako drahokamy v žití:
v lesk nádherný a v kouzelnou zář svítí,
že dnové příštích zármutků a ztráty
před nimi zastaví se váhajíce.
Tak mocný vzpomínky jich paprsk svatý,
že v chmurné šero planou víc a více
a slunci v posled jsou, na kterých stojí
vše cena života, již zveme svojí,
že v posled pouze jimi srdce bije,
jsou rozkoš, krása, síla, poesie,
jsou perly života, ba jeho diadémem,
k nim oko zpět zří ve úžase němém
želíc, že nejsou věčností jich mžiky...
V nich duše chví se a jen šeptá: Díky!