List po listu obracím v žití knize,
den každý list sám v sobě jednotvárný,
druh k druhu však ať lhostejný či parný,
jsou celý život v resignace říze.
Včerejšek zítřku často čelí cize,
a dnešek o cíl, o chléb boj byl marný,
co srdce chtělo, čím vřel mozek žárný,
snem bylo pouze v jarní bouřné míze.
Den ke dni o sobě tak každý fádní,
a celý epos života jsou spolu;
hra nudná je a diváci jsou chladní.
Leč kdo to přece všecko přehrát musí,
ten často v těžkém zajíká se bolu:
v sled se mu drama i publikum zhnusí.