Každý své já nosí
na trh světa,
vše, čím klne, prosí,
co v něm zkvetá.
Má k tomu své právo –
leč má sílu?
Kyneš v skutku, slávo,
jeho dílu?
Vždyť jak fantom kyneš
i v sny bláznů
a v nic s dílem splyneš
v jednom prázdnu.
Nechť se srdce zdrané
dále svíjí,
čím víc v muce plane –
to snad poesií?