Dnes v samotě čteš všecky řádky moje,
jež Tobě v dobách štěstí jsem kdys psal –
nám bylo mnohé přestát horké boje,
než jeden druhého svým zval.
Dnes víme to. Ó kéž v samotu Tvoji,
ten skane jeden souzvuk útěchy,
já zápasil též nadlidskými boji,
jsem zemdlen a bezdechý!
„Jen vytrvat“ je všecka moudrost světa,
já vytrvám, Ty rovněž vytrvej!
Ať býlí nám neb ocúnu květ vzkvétá,
je ode mne, Ty dosti měj!
Ty moje všecko, život můj jen v Tobě,
drž se této svaté mojí závěti,
chci Tobě žít jen, v životě i v hrobě
a vždy jen ve Tvém objetí!