Dnes o mně mlčí se... Co na to říci mohu?
Nic, trpět, nést vše dál, jak vždycky jsem to nes’,
v tvář dětskou zadívat se, nebo na květ hlohu,
a nebo ku věčným tam hvězdám do nebes.
Co těch tam plápolá bez jmena, a přec plají.
Nuž mlčte klidně dál, já klidně budu pět.
Jsou světy hvězdy ty, jež hvězdný prach se zdají,
byť všemi umlčen, jsem rovněž i já svět.