Zde pranic nemá stání,
buď stále na čekání,
dál v světa ruch a rej a hon,
to život; smrť je spaní,
ó srdce!
Fialka mnohá v údolí,
jež s mladou vesnou vstala,
kdys byla muška, na dívčí
jež tváři, v nachu plála. –
Ó srdce!
A karafiát mnohý, věř,
jenž z hrobu sladce dýše,
byl kadeří, jež vůní svou
na čelo stlala tiše, –
Ó srdce!
A mnohý hrnec hrnčířem
dnes pestře malován,
skráň byla, kterou diadem
kdys věnčil, z perel stkán.
Ó srdce!
A proto buď jen laskavo
a ke každému vlídné,
neb duše, věř mi, na této
jen cestě eden zhlídne.
Ó srdce!
A když ti nedá všecko zem,
co rádo oko vidí,
i s málem, s ničím za vděk vem,
neb osud hvězdy řídí.
Ó srdce!
A slovo tvé jak Mojžíše
byť hodno věčné paměti,
co platny řeči Ježíše,
když plné oslů století!
Ó srdce!