Od nepaměti temné u vesmíru všecko je v proudu,
a hvězdy jako vlny v stejném víru, všecko je v proudu,
a listy hnány dechem jeseně
a ptáci, zvěř i v daleku i šíru, všecko je v proudu;
a míza v stromu a krev v člověku
a tóny flétny, tóny na klavíru, všecko je v proudu;
cit, láska, záští, hněvy, svár
a mření v boji, objímání v smíru, všecko je v proudu.
Sám atom nechám klidně píseň svou,
v hru atomů ať opustí mou lýru – všecko je v proudu.