Divoké husy letěly za řeku,
zmizely někde v daleku, v daleku.
Tu i tam péro pustily s křídel svých,
stříbrem to kmitlo po kalných peřejích.
Za nimi spěl jsem, abych je vylovil,
abych jím lásku, touhu svou vyslovil.
Šedivé péro, budiž mým mluvčím teď,
pošeptám v brk tvůj lásky své odpověď.
V slova ji promění péro to stříbrné,
příval jichž milou zatopí, zahrne,
takže mi dovolí z dálky mne milovat...
Divoké husy, kterak vám děkovat!