Před potvorou s drápy stojí celá nahá,
sta otázek v zraku a prst na ústech,
nožka polo vzpjata, vidíš, v chůzi váhá,
útlým, pružným ňadrem chvěje tichý vzdech.
Patrně, to sebe k šelmě přirovnává,
stejný účes vidí, ňader stejný vzruch,
stejnou posu ženy, když se nechtíc vzdává;
stejná propast v obou, taje tentýž kruh.
Jedno jen ji mate. Jak své prsty zřela
průsvitné a s nehtů zdobou růžovou,
jásala by skoro. Chudák, zapomněla,
že ty její drápy v srdcích mužů jsou...