Divadlo světa.

Svět divadlem je. Stará parabola! A divadlo prý moudrosti je škola, buď obecenstvem, pozoruj to vření; hry obsah, věř, je snadno k pochopení,

nechť, zdá se, vládne denně jiná moda. Jen škoda, škoda, že herci jsou až příliš unavení. A jaký div, let tisíce juž hrají,

od kolébky se k hrobu namahají, dřív s plnou chutí, dnes juž bez nadšení; jen zrak se zažehne a hned se zpění, když zradí druha druh a bídně prodá; –

však jinak škoda, že herci jsou až příliš unavení. Dost efektů a zle třaskavých k tomu zde dělali v trub jeku a děl hromu

a větších ještě v živlů rozkacení; dost smrtí tragických, dost zápasení, dost vtipu, který bodá i jenž hlodá; – jen škoda, škoda,

že herci jsou až příliš unavení. Teď sami křičí v zoufalství a bolu: „Co nahoře tam? S oponou juž dolů! Hrát nechcem dál, té dost juž bídy denní,

těch aktů tisíce jsou k nesečtení!“ A mudrc dí, že v tom přec lad i shoda – Jen škoda, škoda, že herci jsou až příliš unavení.