Na duchy hvízdnul Šalamoun a sborem
hned poslušně se sletli k jeho trůnu:
„Mne mrzí v erotickou bíti strunu,
a z vlastních přísloví jsem zhloupěl skorem.
Přineste slunce, dřív než nad obzorem
kdes v moři usne, pak chytněte lunu
a obě v láhev dejte; tajnou runu
můj prsten vtiskne v pečeť nad otvorem!“
A stalo se. Co v této láhvi dělo
se celou noc, to ani talmud neví.
Leč k ránu výbuch, jako svět když padá,
a luna zardělá jak žena mladá,
a slunce zářné oblohou se skvělo,
však z láhve rostly celé keře révy.