Tiché, svěží,
v plénkách leží
s květu květ,
andělé se k němu kloní,
perutěmi jemu cloní
mrzký svět.
Sněhobílý
níž se chýlí
jejich dav.
„Andělem jsi bylo posud,
v člověka tě změnil osud,
budiž zdráv!“
Dítě v tváři
posud září,
klid a jas...
První pláč mu hrdlo stiská,
první slza v oko tryská
teď v ten hlas.
Matka s větší
k němu péčí
hledí níž,
chudák, nemá ani zdání,
že se loučí v tomto štkání
s rájem již!