Bouřně život dál se valí, réva v číši vysýchá,
než dno její bude prázdné, veršovat chci disticha.
Hexametr s pentametrem teď juž holá kostra je,
na ty struny, na ty flétny moje píseň nehraje.
Z celé duše nenávidím učený těch veršů krám,
a přec rád bych zahvízdnul si krátký, ostrý epigram.
Moudrost, jaká v číši skryta a již skytá dívčí ret,
mohou líp dva krátké řádky nežli epos vyprávět.
Plamen vášně krátký vždycky stačí v dvojverš ohnivý.
Pegasa chceš chytit v letu? rychle vjeď mu do hřívy.
V umělé než sloky vpravíš píseň svého varyta,
bleskem zmizí, v zrak ti stříkne jiskry svého kopyta.
Chceš-li líbat, ku polibku dvojích rtů vždy potřebí,
dvoum skloněným nad kolíbku děcka zdá se o nebi.
Plané růže! ať se o vás na krev pedant popíchá! –
Na tvých ňadrech veršoval jsem moderní ta disticha.