Den ten hněvu, hrůzy, tmavý, celý vesmír v popel stráví, Sibylla i David praví. Jaký strach však pojme divý,
když se zjeví soudce živý, ku všem přísný, spravedlivý! Trub tu truchlé hučí zvuky v říši mrtvých, v hrobů pluky,
před trůn ženou lidstva shluky. Přírodu i smrt děs chytí, zřít, jak tvor se každý řítí, odpověď dát, souzen býti.
Kniha bude přinešena, v které vina obsažena, jež má být odsouzena. Soudce soudu v chvíli bědné
vše, co skryto, jasně shlédne, odplatu svou na vše zvedne. Co v té žalné řeknu době, ochránce kde najdu sobě,
kdy sám svatý trne v mdlobě? Králi hrozné velebnosti, prosících jenž spasíš dosti, spas mne, zdroji útrpnosti!
Jesu! Rač se rozpomníti, co jsi činil pro mne v žití, v zmar mne nechtěj zatratiti! Hledal’s mne, sed v unavení,
křížem dal’s mi vykoupení, kéž to všecko marné není! V odvet soudce spravedlivý, promiň vinu milostivý,
než den přijde pomsty chtivý. Ve viny se cítím spáru, hoří studem líce v žáru proudícího vichru zmaru!
Marii jenž milost přál jsi, i na lotra ohled vzal jsi, a tím naději mně dal jsi. Nehodno jest moje lkání,
však Ty’s plný smilování, ať mne věčné nežhne plání. K ovcím druž mne, dobrý vládce, odděl od kozlů mne stádce,
pravicí mne proslav sladce! Zlé až shroutíš v konec času věčným žárům ku pospasu, ku blažených kyň mi kvasu!
Zkrušen k Tobě zvedám hledy, srdce mé, jak popel šedý, rač mé všecky skončit bědy! V ten den pláče nezměrného
z popelu když vstanu svého, k soudu půjde vinník bídný, rač jej, Bože, šetřit vlídný. Zbožný Pane Ježíši,
přej mu klid svůj nejvyšší.
Cookies on Poetry Cove