U kolébky tvojí v koutě prapodivný hluk
zaslechl jsem v podvečerním šeru v nepokoji,
přihléd’ jsem, tam stáli Oberon a Puk
u kolébky tvojí.
Melusina, Mab a skřetů celý pluk,
elfů v květech žijících, nymf v zdroji;
hlavy dohromady tiskly v šumný shluk.
Všecky divy přetřásaly z lesů, vod i luk,
v sen je tkaly duhy pentlí, kterou spojí
kol tvých spánků... jakby náhle motýl ťuk
v zlatý zvonek, zmizely... Jen chvěl se táhlý zvuk
u kolébky tvojí...