Skip to content
1853–1912

DĚTI DEKADENCE.

Jaroslav Vrchlický

Jsme děti dekadence – není o tom sporu, jsme mdlí, a začínáme vždy přec nové tance, chcem žíti veršem, štětcem, dlátem, ve mramoru – jsme děti dekadence.

Chcem volni být, nezapřem v sobě psance, dost síly máme každou provrtati horu, svou duši zladit troubadourů ve romance. Však podléháme v prvním skutečnosti vzdoru,

jsme nicky idealu, desky resonance, jsme pouze tříští puklých meteorů, jsme děti dekadence.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
DĚTI DEKADENCE. · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove