Denně novou píseň,
denně nový květ,
rci, takové lásky
zdali viděl svět?
Denně nový úsměv,
nový polibek,
nové obejmutí,
nový požitek.
Denně nové touhy
zžírající žár,
dej nám, dobrý bože,
tisíc takých jar.
Tisíc – to je málo,
dej jich milion,
že žijem, ať zníme
oba jeden tón.
Oba jeden souzvuk
v hudbě kolkolem,
oba jeden oheň
jedním plápolem.
Oba jedna vůně,
oba jeden vzdech,
oba spolu spjati
v zářných atomech.
Oba v jednom těle,
oba jeden dech,
oba v obejmutí,
oba v sladkých snech.
Oba v skutečnosti
přes překážek bouř,
oba jako modrý
táhnoucí výš kouř.
Oba jak dvě vlny
v jednom jezeru,
oba s jedním citem
v jednu důvěru;
Oba ve úsměvu,
oba ve slzách,
oba v touze věčné,
oba hvězdný prach.
Oba v tepu srdcí,
oba v žáru žil,
v jasu oba očí,
jeden zde jest cíl.
Jedna kde plá touha,
jeden svítí sen,
míti vždycky Tebe,
Ty mne míti jen!