Den po dni.

Den po dni trhám se života stromu, jest nahořklý plod, purpurem ač svítí, vždy s novou chutí se má touha řítí po jeho vůni na skal srázném lomu.

Den po dni zpívám – ale nevím komu, dnes v jinovatce, zítra v jarním kvítí, a kapek několik má dlaň když chytí, z všech kouzlím duhy v bouři dálných hromů.

Den po dni Jakub s andělem se utkám v zlém boji – nikdo vítěz v šeru mračném, my oba víme, zítra znova začnem! Den po dni zvykám slině, křivdě, důtkám,

a kdyby ustal jednou boj ten děsný, mně ironií byl by úsměv Vesny.