Ne, nechci více s přírodou se hádat,
zda ví, či neví, co tká a co hatí,
jen klidný svědek chci již nad ní státi,
nic víc než dekoraci od ní žádat.
Jak tomu, kdo zvyk’ za kulisou bádat,
se z kouzel divadelních všecko tratí,
a přec jej časem dekorace schvátí,
že illuse můž v duši se zas vkrádat,
mně děj se pouze; v pestré panorama
skal, hvozdů, pouští, vzbouřeného moře
chci jako divák s plnou chutí hledět.
Však, proč a kdo to hrozné spřádá drama
slz, vzdechů, pláče, resignace, hoře,
a čím v něm člověk, – netoužím víc vědět.