Na ticha křídlech snové táhnou
jak smutní, noční motýli,
svou bezdnou číš ti k retům nahnou –
šum křídel – sosna zakvílí...
a zase ticho na chvíli.
Ó nech v ten jejich pohár svůdný
své duše skanout zlatý svit,
snad jeden doušek z této studny
ti může mladost nahradit!
Ó nech, ať letí duše tvoje
v ty upomínky sladké zdroje;
snad někdo přec ji pohostí,
snad blaženosti tucha sladká,
snad tichá noc, všech snílků matka,
snad tvoje bezdno – věčnosti!