Jak mladý tur se ženeš do areny,
máš oheň, sílu, vzruch a křepkost svalů,
máš nekonečnou žízeň idealů
a chápeš úsměv dítěte a ženy.
Chceš milenec být světla roztoužený,
chceš pevnou rukou hnísti hlínu žalu
na kolossy a svatém ve zápalu
chceš kadlub formy vrci v moře změny.
Buď pozdraven! Však brzy tvojí paty
se dotkne zmije, brzy poznáš v klamu,
jak hořce lauru nejmenší list chutná;
však sneseš-li to hrdě, paprsk zlatý
ti v duši vzplá, v něm poznáš krásu samu
a bude plesem ti pouť žitím smutná.