Jde pouští, písek žlutý hoří zlatem,
svit slunce rozlit spí jí v obličeji,
jak písek zahnědlé jest hrdlo její,
prs klenutý se dere těsným šatem.
Plá amulet na čele stužkou spjatém,
a korály a penízky se chvějí
na skráni jí, svým zvukem provázejí
krok, pouště bodláčím jenž spěje s chvatem.
Poušť v dálku pne se, vzduch se třese žárem,
jde rychle, krev jí v žilách buší varem,
zrak její blesky a krok její vlna.
Poušť kolem, nad ní obzor bezoblačný...
Kdo vrhne se as na ta ňadra plná,
ký emír pouště či který lev lačný?