Tak na svět přišlas ty, potopy dítě!
Jak Noah zbožně první hrozen zdvihnul,
jak slzami zrak dojatý mu jihnul,
on cítil, nový věk že na úsvitě.
A úponky tvé rozpjaly se hbitě,
svět objaly a kde se hrozen mihnul,
tam divný zázrak nebe k zemi přihnul
a zrodila se píseň okamžitě.
A posud cítím v hroznů sladkém plání
těch obrů zápasy, jich touhy, hněvy,
jich vzdor a sílu jejich milování.
A myslím, schvalně jejich svět Bůh sbořil,
by duše jejich zaklel v duši révy
a nejkrásnější tak svou báseň stvořil.