Nebudu těkat po horách
s gazelou plachou víc,
nerozžhnu v bledém líčku nach,
nepůjdu ženichu vstříc,
ó, nikdy, ó, nikdy víc!
Vše mrtvo jest již,
a Judy zlá tíž
na srdci leží
mramorem, spěží
a odtamtud se nehne nikdy víc!
Ó, nikdy víc!
Kdo moh’ by přijíti ještě dnes,
abych mu pohlédla v líc?
Ký musil by kynorů i harf znít ples,
sbor hlasů sta tisíc!
Ó, nikdy, ó, nikdy víc!
Vše mrtvo jest již,
a Judy zlá tíž
se s duše nehne,
hloub jen ji sehne,
by nevzpjala se sirá nikdy víc!
Ó, nikdy víc!