Vypravuj pověst, co sladce mi zněla
tak dávno již!
zazpívej píseň, jež k srdci mně spěla
tak dávno, dávno již!
Nyní jsi tady, ó zabuďme žel!
Nech mne jen zapomnít, v dálce žes dlel.
Nech mne jen věřiti, žes mne rád měl
jak dávno, dávno již!
Vzpomínáš pěšiny, kde jsem tě zřela
tak dávno již?
Kde jsem ti slíbila: „tvoje jsem celá!“
tak dávno, dávno již?
Kdes mne jal úsměvem do sladkých pout,
že bude duše má tvou věčně slout,
že nesmí, nemůže zapomenout,
jak dávno, dávno již?!
V srdci mém zbouzíš zas naděje květy
jak dávno již!
ač vím, že krásnější líbal jsi rety
tak dávno, dávno již!
Věrnost má vzrostla jen odchodem tvým,
kéž tebe poznovu tisknouti smím
zářící, blažená ku prsoum svým,
jak dávno, dávno již!