Bys ani nechtěl, v osud musíš věřit,
vše k tomu pracuje a k tomu tíhne,
než balvan Sisyfův paž tvoje zdvihne,
než naučíš se vlastní sílu měřit.
Než dovedeš se proti zlobě vzpeřit,
než první tichošlápek se ti vyhne,
než první kámen urážky tě stihne,
než do tvé cesty Noc se začne šeřit.
Jaks vyšel, jdeš. – Bys ptal se, času není,
co udělat máš. – Samo se již spřádá,
jdeš v stopách toho udiven a němý.
Tak mělo to být. – K čemu další snění?
Co údiv, děs, co s živly marná váda?
Již stalo se. – Co s tuchou? S nadějemi?