Nuž tedy vývoj – Klidně na vše zřím:
Štěrk, býlí, strom a zvíře – jedna řada;
být skončena se zdá ta Iliada
u člověka – vše další je tu dým.
To celky v sobě hotové jsou, vím,
dál žijí klidně, kosmos z nich se skládá;
jen v nitru člověka ta věčná váda,
spor, záchvat, vznět dál k cílům nejvyšším.
Štěrk, zvíře, strom a býlí co jsou, budou,
proč v článku sledním vývoje, proč v nás
ta neúkojná touha jiným býti?
Proč neobejmout úlohu tu chudou
myslící třtiny? Odkud vnitřní hlas,
být víc a lepší než to celé žití?