Tvé verše jak se řinou kaskadami!
To pravé pathos mysli ušlechtilé,
zřím vřavou na tvé přilbě péro bílé
a nestřísněné věku tvého tmami.
Vždy obrněný a vždy v plné síle
jak psíka vedeš za sebou lva dramy,
ať do mdlob upadají sličné dámy
a panstvo otřásá se rozmařilé.
Ať scéna jásá tvými trofejemi,
ať zneuznán v sled chodíš ulicemi
na zdranou obuv svou zíraje k zemi.
Jsi vždycky heros, ať krev z ran ti teče,
vždy vítězně se vracíš z každé seče,
jist paží svou i švihy svého meče.