U pyramidy Cestiovy
v cypřiších ševel a ruch,
tam tiše mystickými slovy
hovoří k duchu dnes duch.
Ó, jinak bylo před stem roků!
Já u kolébky jeho stála
a slza se mi třásla v oku,
když své jsem dary vše mu dala.
Co z jeho svatých Idealů
je skutkem dnes?
Svět jako jindy strž je žalů,
kde vládne Děs.
Ó, jinak bylo před stem roků!
Já věděl jsem: Můj pěvec zrozen,
co země v dlaních má i v boku,
můj květ i tvor, můj brouk i hrozen,
má duše byla jeho celá,
můj hněv i ples,
mne jeho čistá duše pěla
od země do nebes!
Ó, jinak bylo před stem roků!
Co měla stvořit revoluce,
má jak vždy kámen v každém kroku,
jsou v poutech jazyky i ruce.
Ó, hanba! vyprávím to v žalu,
skryl hroby vřes,
a květu oněch Idealů
kdo věrný dnes?
A přec ni slovo neztraceno
z těch věšteb, které blesky ryl.
Být lepším, větším lidstva věno,
být člověkem i dnes náš cíl.
My trub a bubnů bez hlaholu,
však s okem přímým, upřímným
v proud dějin zříme kvas a dým.
Co poesie v lidstva bolu,
co těchy může, dá náš rým.
A je-li naším otcem kdosi,
jenž za lidstvo lká, úpí, prosí
před trůnem Fata slzu v oku,
on je to, zrozen před stem roků,
on bratr malých, bratr duchů,
do jehož vínku v sladkou tuchu
jste poesii všecku dali
se všemi lidstva Idealy.
U pyramidy Cestiovy
v cypřiších ševel a ruch.
Spi, srdce srdcí! u věk nový
Tvůj lidstvu svítí duch!
Tak tiše mystickými slovy
hovoří k duchu duch!