Co trpěl jsem pro velkou lásku k Tobě,
je Tvými řádky vyrovnáno teď.
Sem hlavu slož a sem dej ruce obě
a jedinou slyš moji odpověď!
Jen Tebe míti na všech cestách žití
je prosba, v kterou spínám ruce své,
co přitom srdce velikého cítí,
to obava, která mi srdce rve.
To obava, bys věděla to stále,
jak moje touha jest, jen býti Tvým
dnem každým, dechem každým vytrvale,
a krokem každým, krátce Tvým být vším.
A skloníš-li se důvěrou svou ke mně,
pak dostihl jsem svého žití cíl,
co plálo kdys v mém nitru, štkalo temně,
to teprv písní k žití probudím!
Dík za Tvá slova; padla v srdce moje
jak rosa v listí zpráhlé podvečer,
jak motýlů a zlatých včelek roje,
jak hudba splývající z hvězdných sfér.
Dík za Tvá slova; pro mne věčná budou
a nevyhynou z mojí paměti
a půjdou se mnou všedností a nudou
a celý život můj vždy posvětí!